Archiv pro štítek: strašilka

Rozmnožování

Až nám strašilky dospějí, začnou klást vajíčka. Některé druhy je lepí na větvičky nebo zasunují do hlíny. Velká část je však pouze nechává spadnout na zem nebo je odhazuje. U těchto druhů najdeme pak vajíčka mezi trusem. Zde nás překvapí další maskování – vajíčka totiž vypadají jako semínka rostlin. Budeme-li chtít odchovat další strašilky, je nutné tato vajíčka sbírat a dát je líhnout do jakéhosi inkubátoru – postačí plastová krabička s víkem, do kterého provrtáme několik otvorů, na dno nasypeme písek nebo položíme vatu. Podklad je třeba navlhčit. Naskládáme pak vajíčka na povrch vaty či vrstvy písku a pravidelně rosíme. Po určité době, záleží na druhu, nás pak potěší mezi vajíčky nález malé strašilky.

Zajímavé chování

Pozorování fascinujícího vývoje i chování těchto zvířátek vás rozhodně nebude nudit. Strašilky nejsou sice kdoví jací rychlíci, musí se přece tvářit jako list či větvička, ale zkuste si je v té záplavě listí najít. Když o ně zavadíte nebo na ně fouknete, začnou se strašilky rytmicky pohupovat ve snaze napodobit pohyb listu ve větru.

Zvláštností je i způsob rozmnožování zvaný partenogeneze. Když v okolí není sameček, začnou se líhnout mláďata z neoplozených vajíček. Takto se vylíhnou pouze samičky a cyklus tak může pokračovat.

Druhy vhodné pro začínající chovatele

K dostupným druhům vhodným pro začátečníky patří například pakobylka indická Carausius morosus či vzhledově podobná pakobylka rohatá Medauroidea extradentata. Vhodná je i okřídlená a letu schopná strašilka Sipyloidea sipylus. Z mohutnějších druhů je zajímavá a velmi oblíbená strašilka australská Extatosoma tiaratum. Lupenitky nejsou pro začátečníky moc vhodné. Pokud se vám líbí, získejte nejprve zkušenosti s jednoduššími druhy, abyste si ušetřili zklamání z předčasného úhynu.
Co se týče názvů strašilek, mají pouze latinská jména, česká označení jsou jen neoficiální a setkáte se s nimi např. v obchodech.

Vývoj strašilky

Insektárium musí splňovat nároky na prostor daného druhu. Výška musí být ideálně trojnásobek délky těla dospělé strašilky. Důvod je prostý. Strašilky jsou hmyz s proměnou nedokonalou, jejich vývoj tedy probíhá tak, že z vajíčka se vylíhne miniatura dospělce a ta postupně roste. Když už se do své „kůže“ nevejde, dojde k svlečení a růst může pokračovat. Toto svlékání probíhá tak, že se strašilka zavěsí na větev či pletivo a postupně se ze starého obalu vysouká ven otvorem, který vznikne za krkem. Celé tělíčko je pak měkké a strašilka musí zůstat nějakou dobu zavěšena na svlečce, než se tělo roztáhne do potřebné velikosti a povrch ztvrdne. Pokud by měla málo místa a nemohla by se řádně vyvěsit, došlo by k různým deformacím končetin i těla a strašilka by mohla uhynout. Pokud tedy nechcete mít v chovu mrzáčky, je třeba dbát na správné rozměry a prostor uvnitř insektária.

Čím krmit

Dovnitř insektária pak umístíme nádobu s vodou, ve které budou umístěny větvičky živných rostlin. U nejběžnějších druhů se jedná o rostliny z čeledi růžovitých – růže šípková, ostružiník, maliník a další. Některé druhy přijímají i břečťan. Konkrétní nároky je pochopitelně třeba si zjistit pro každý druh zvlášť. Aby se strašilky v této nádobě neutopily, musíme mezery mezi větvičkami utěsnit, třeba zmačkaným papírem nebo lze u sklenic s víčkem toto víčko proděravět a větvičky prostrčit vzniklými otvory.

Strašilky se pak živí okusováním listů těchto rostlin. Vodu přijímají v podobě kapek. Proto je třeba strašilky denně rosit rozprašovačem. Pro snadnější údržbu je dobré na dno insektária položit noviny, které pak lehce vyměníme za nové.

V říši hmyzu nalezneme nejednu podivuhodnost. Mezi jednu z nich patří jistě i neuvěřitelná schopnost maskování a napodobování. Mistry v tomto umění jsou mimo jiné i strašilky, a tak si o nich povíme něco víc.

Pro přehlednost je text rozdělen na tři části. Obsah jednotlivých částí naleznete níže:

1.část
Charakteristika a rozdělení
Insektárium

2.část
Vývoj strašilky
Čím krmit

3.část
Rozmnožování
Zajímavé chování
Druhy vhodné pro začínající chovatele

Charakteristika a rozdělení

Strašilky jsou zástupci třídy hmyzu. Vyskytují se v tropických a subtropických oblastech, preferují vlhčí klima. Navzdory jejich původu však není jejich chov nijak náročný. Postačí jim pokojová teplota, vhodná živná rostlina a pravidelné rosení vodou.
Podle toho, jak strašilky vypadají, je můžeme zhruba rozdělit na tři skupiny:

Pakobylky – ty vypadají jako klacík, jsou štíhlé a protáhlé
Strašilky – připomínají kůru stromů, uschlé listy nebo otrněné větvičky
Lupenitky – svým vzhledem dokonale napodobují listy

Insektárium

Jsou to velmi zajímavá stvoření a chovat je může prakticky každý. Nejčastěji chované druhy seženete za cenu několika desetikorun, v případě přemnožení i levněji. Některé potvůrky se totiž množí nečekaně snadno. K chovu budete potřebovat prostor, kam strašilky umístíte, tzv. insektárium. U drobnějších druhů lze s úspěchem použít i pětilitrovou sklenici od okurek. Někteří chovatelé si zase upravují nejrůznější vitrínky či boxy. Záleží čistě na fantazii a šikovnosti chovatele.