želvaChov suchozemských želv je poměrně zajímavý koníček. I když želvy nejsou tak aktivní, jako jiní domácí mazlíčkové, potřebují také dostatek péče, slunce a venkovní výběh. V zimním období na 4 – 5 měsíců, kdy želva spí a sbírá síly na novou sezónu, si i chovatel může dopřát více klidu. Želva se hodí i pro chov v domácnostech, kde není možné mít z důvodu alergie jiné zvíře se srstí.

Suchozemská želva je býložravec potřebující k chovu terárium s odpovídající podestýlkou. Za vhodného počasí je možné nechat želvu proběhnout po zahradě anebo ji dát do ohrádky. Takto může želva strávit prakticky celé léto. Želvy žijí velmi dlouho.

Nejvhodnější krmení

Hlavně v brzkém jarním období je chuť k jídlu u želvy vysoká. Doslova sežere, na co přijde. Je velmi důležité dodávat tou dobou želvě různorodou a přitom vyrovnanou krmnou dávku. Ideální jsou volně rostoucí plevele. V oblibě mají listy jitrocele, slézu, pampelišky, kedluben, vikve, jahod, ostružiníku, vlčího máku, listy lípy nebo vrby, případně zvonek nebo silenku. Ne každá želva však sežere všechno. Nemělo by se to přehánět s krmením želv salátem, a to přesto, že někteří jedinci si salát velmi oblíbí. Želvy obvykle velmi málo pijí. Doma jim můžeme podávat také strouhané jablko s mrkví, kousky tvarohu nebo čínské zelí.

Potřeba vápníku

Želvy žijící ve volné přírodě si dovedou vápník vyhledat a zužitkovat jej, ovšem želvám chovaným v teráriích musíme vápník přidávat buďto ve stravě anebo ve formě sépiových kostí či speciálních vitamínových směsí. Doma podáváme nejčastěji povařené vaječné skořápky, které nahrazují želvám v přírodě nalezené ulity šneků. Želvy si je hezky okusují, tím dodávají tělu vápník a zároveň si udržují správný tvar rohoviny čelistní kosti.

Vhodné terárium

Do terária o délce cca 1 metr a šířce 50 cm vybíráme jako podestýlku měkkou rašelinu nebo lignocel – drcené kokosové vlákno, které má za úkol nasát vlhkost a tu pak v teráriu udržovat. Vrstva podestýlky by měla být natolik vysoká, aby se do ní želva mohla zahrabávat, což miluje. Na výšce terária tolik nezáleží. Není rozhodně na škodu, pokud se jí pokusíte zabudovat do příbytku misku s vodou, kterou bude moci využít k pití, ale i ke koupeli. Terárium vybavujeme žárovkou, jejíž teplota by neměla přesahovat 40 °C.

Odpovídající výběh

V prvé řadě je nutné, ať už je výběh pro želvu jakýkoli, zajistit ho proti úniku želvy podhrabáním se. Počítejte s tím, že želva se dokáže na zahradě celá zahrabat, takže pokud naleznete ohrádku nebo výběh prázdný, neznamená to vždycky, že v něm želva není. Želva dokáže nejen rychle hrabat, ale také se vyšplhat třeba na zídku apod. Necháte-li ji tedy volně pobíhat po zahradě, není žádnou výjimkou, že se ocitne klidně i u sousedů.

Celoroční cyklus života želvy

Suchozemské želvy mají rády teplo a sucho. Obvykle koncem března zaznamenáme u zimující želvy zvýšený pohyb a pozorujeme vyhrabávání se ze substrátu. Želvu tedy vyjmeme, vložíme do vany s vlažnou vodou a počkáme, dokud se dostatečně nevyprázdní. Pak ji uložíme do terária. Asi po třech dnech aklimatizace se želva začne krmit. Jakmile se venkovní teploty během května ustálí na vyšších místech stupnice teploměru, začneme s pobytem želvy ve venkovním výběhu. Léto může strávit ve venkovní ubikaci. Koncem léta už by neměla být želva trvale venku. Tou dobou ji přeneseme do vnitřního terária a při poklesu teploty na 15 °C želvu opět necháme vyprázdnit ve vaně s vlažnou vodou a připravíme ji na zimování. Pro želvu připravíme bedničku cca 60 x 40 cm s výškou cca 40 cm. Dno vysypeme asi 10 cm vrstvou suchého čistého písku. Na něj uložíme želvu a pak ji zasypeme buďto hoblinami nebo suchým bukovým listím. Můžeme ale také použít pouze lignocel – přibližně 3 kostky lisované hmoty. Takto želvy přezimují po dobu 4 -5 měsíců při teplotách okolo 2 až 4 °C.