Rozmnožování

Až nám strašilky dospějí, začnou klást vajíčka. Některé druhy je lepí na větvičky nebo zasunují do hlíny. Velká část je však pouze nechává spadnout na zem nebo je odhazuje. U těchto druhů najdeme pak vajíčka mezi trusem. Zde nás překvapí další maskování – vajíčka totiž vypadají jako semínka rostlin. Budeme-li chtít odchovat další strašilky, je nutné tato vajíčka sbírat a dát je líhnout do jakéhosi inkubátoru – postačí plastová krabička s víkem, do kterého provrtáme několik otvorů, na dno nasypeme písek nebo položíme vatu. Podklad je třeba navlhčit. Naskládáme pak vajíčka na povrch vaty či vrstvy písku a pravidelně rosíme. Po určité době, záleží na druhu, nás pak potěší mezi vajíčky nález malé strašilky.

Zajímavé chování

Pozorování fascinujícího vývoje i chování těchto zvířátek vás rozhodně nebude nudit. Strašilky nejsou sice kdoví jací rychlíci, musí se přece tvářit jako list či větvička, ale zkuste si je v té záplavě listí najít. Když o ně zavadíte nebo na ně fouknete, začnou se strašilky rytmicky pohupovat ve snaze napodobit pohyb listu ve větru.

Zvláštností je i způsob rozmnožování zvaný partenogeneze. Když v okolí není sameček, začnou se líhnout mláďata z neoplozených vajíček. Takto se vylíhnou pouze samičky a cyklus tak může pokračovat.

Druhy vhodné pro začínající chovatele

K dostupným druhům vhodným pro začátečníky patří například pakobylka indická Carausius morosus či vzhledově podobná pakobylka rohatá Medauroidea extradentata. Vhodná je i okřídlená a letu schopná strašilka Sipyloidea sipylus. Z mohutnějších druhů je zajímavá a velmi oblíbená strašilka australská Extatosoma tiaratum. Lupenitky nejsou pro začátečníky moc vhodné. Pokud se vám líbí, získejte nejprve zkušenosti s jednoduššími druhy, abyste si ušetřili zklamání z předčasného úhynu.
Co se týče názvů strašilek, mají pouze latinská jména, česká označení jsou jen neoficiální a setkáte se s nimi např. v obchodech.

Nadšený chovatel a biolog.