Rubriky
I. – plemena ovčácká, pastevecká a honácká Pes plemena psů

WCP Welsh Corgi Pembroke

Welch Corgi Pembroke

Trpasličí pes z Walesu

Roztomile robustní a velmi aktivní plemeno Welsh Corgi Pembroke je pastevecké plemeno původem z  jihozápadního Walesu, konkrétně z oblasti Pembroke, což prozrazuje i samotný název plemene.

I třetí jméno má svůj význam – Co rgi znamená ve welštině trpasličí pes. Výrazným rysem, patrným hned na první pohled, jsou krátké nohy. I přes to dokáže tento houževnatý pes běhat velmi rychle a vytrvale.

Standardní výška je pouhých 25-30 cm a váha do 12 kg. Už jen podle těchto parametrů je jasné, že to není jen tak ledajaký pastevecký pes. V současnosti je využíván spíše jako společenské plemeno a svou energii rád vybíjí při aportování a je rovněž velmi zdatný v agility.

Inteligentní plemeno

WCP je chytrý pes, který se velmi dobře učí nové povely. I přes svou malou výšku má obranářské sklony, je proto důležitá jeho socializace již od útlého věku. Rád si hraje s dětmi a je plně oddaný své rodině.

Liščí hlava

Hlava plemene připomíná tu liščí a to díky protáhlé zužující se tlamě a stojatým, na vrcholku mírně skoseným uším. Krásné kulaté oči korespondují s barvou srsti. Ocas má přirozeně velmi krátký.

Před nepřízní počasí je plemeno chráněno středně dlouhou srstí s velmi hustou podsadou. Standard dovoluje barvy srsti – jednobarevná červená, sobolí, jelení, černou s pálením, bílé znaky na končetinách, na hrudní kosti a krku. Bílá je povolena v malém množství na hlavě a tlamě.

Životní podmínky

Welsh Corgi Pembroke může být bez problému chován v bytě, vyžaduje ovšem aktivní vyžití. Časté procházky, aporty a již zmíněné agility dokáží psovi udržet fyzičku a zkrotit jeho temperament. Dávejte pozor na překrmování a následnou obezitu. Je pak lehce náchylný na zdravotní problémy se zády.

Odkazy

Databáze chovatelských stanic WCP.

Standart plemene podle FCI – anglicky.

Rubriky
Pes plemena psů VI. – honiči a barváři

DA Dalmatin

Kdo by neznal toto plemeno proslulé svým originálním tečkovaným zbarvením? Na bílém podkladu mají tito psi buď černé nebo hnědé kulaté skvrny, stejnou barvu jako skvrny má pak i nosní houba.

Místo jeho původního výskytu je ale neznámé a koluje o něm řada domněnek. Skvrnití psi jsou zobrazováni už ve starověkém Egyptě. Najdeme je i na různých malbách a popisech v řadě evropských zemí – Holandsko, Francie, Itálie, Chorvatsko, rozhodnout ale, na kterých je pravý předchůdce dnešního dalmatina, je však nemožné.

Díky svému pojmenování – dalmatin – bývá spojován s balkánskou Dalmácií, byl však nazývám i bengálský brakýř („le braque de bengale“), což ukazuje na Indii. Nejčastěji se lidé přiklání k tomu názoru, že jde o honiče s jedinečným genem pro tečkované zbarvení, který pochází z oblasti Středomoří, odkud se díky námořníkům rozšířil po celé Evropě. Využíván v dopravě byl především v Anglii, proto bývá řazen mezi anglická plemena. K nám byl poprvé dovezen roku 1970.

Jak bylo již zmíněno výše, byl asi původně využíván k lovu jako honič. Později působil jako hlídač vozů na cestách, protože dokázal vytrvale běžet vedle vozu. Díky svému atraktivnímu vzhledu byl později velmi oblíben šlechtou a stal se symbolem jejich společenského postavení, když doprovázel jejich kočáry při významných příležitostech.

V 19.století se z nich stali pomocníci hasičů, kteří doprovázeli hasičský vůz tažený koňmi. Jejich úloha spočívala v tom, že uvolňovali koním cestu a také odháněli jiné psy, kteří by se chtěli ke koním přiblížit. Mimo jiné i signalizovali svým vyběhnutím před hasičskou zbrojnici to, že bude vyjíždět hasičský vůz ven. Se zavedením automobilů jejich úloha skončila, ale v mnoha městech zůstal dalmatin maskotem hasičských sborů.

V současnosti je dalmatin využíván jako pes společenský či jako vodicí pes pro nevidomé. Vyniká svou inteligencí a přátelskou povahou, vyžaduje ale hodně pohybu, což je vzhledem k jeho minulosti pochopitelné.

Podle FCI je řazen do Skupiny 6 – Honiči, barváři a příbuzná plemena, Sekce 3 – Příbuzná plemena.

Důležité proporce jsou poměr délky těla ku výšce v kohoutku, která by měla být 10:9, a dále poměr délky lebky ku délce čenichu, který má být 1:1.

Ideální kohoutková výška u psa se uvádí v rozmezí 55 až 61cm, u feny pak v rozmezí 50 až 58cm. Hmotnost psa se pohybuje kolem 27-32kg, hmotnost feny mezi 24 až 29kg. Nicméně důraz je kladen především na celkovou vyváženost vzhledu, odchylka od udávaného rozmezí výšky (o jeden až dva cm) či váhy pak nevadí (psi se správnou velikostí váží často o pár kilo víc, než je udávané rozmezí).

Standard plemene podle Českomoravské kynologické unie k 30.5.2011