Rubriky
Kočka plemena koček skupina III krátkosrsté a somálské

RUS Ruská modrá kočka

Nejasný původ plemene Ruská modrá kočka

Převládající názor týkající se původu ruské modré kočky je, že se jedná o přírodní plemeno pocházející z Ruska. Nasvědčuje tomu i dřívější označení archangelská, podle přístavu Archangelsk, ze kterého zástupce plemene přivezli do Velké Británie za vlády královny Alžběty námořníci.

Ruskou modrou ovšem také v historických pramenech naleznete i pod označením španělská nebo maltská.

Věhlas tomuto plemeni přinesl kocour Vaska, kterého si hýčkal na svém dvoře ruský car Mikuláš I. Traduje se, že tyto kočky přinášejí svému majiteli štěstí.

Dalšímu rozmachu aristokratickému plemeni zabránila druhá světová válka. Jejich počet rapidně klesl, k oživení byly použity modré britské krátkosrsté a siamské kočky. Tímto způsobem ovšem došlo k nežádoucí změně typu a zejména k potlačení typické dvojité srsti. O návrat požadovaných znaků se během šedesátých let dvacátého století zasloužili chovatelé díky svým usilovným snahám a přísnému výběru chovných jedinců.

Ruská modrá kočka je podle standardu FIFe zařazena do skupiny III – krátkosrsté a somálské.

Tichá a plachá modrá kráska

Povahově je ruská modrá spíše plachá, velice tichá a dalo by se říct laskavá. Ani během říje není samice hlučná oproti ostatním plemenům.

Tělo má atletické, dlouhé, štíhlé a elegantní, kočka má jemné kosti, přesto je svalnatá. Nohy jsou dlouhé s oválnými tlapkami a modrými polštářky. Ocas dlouhý, pozvolna se od kořene zužující.

Hlavním znakem ruské modré kočky je přepychová hustá dvojitá srst, krátká, plyšová, odstávající od těla. Připomíná tulení srst, při promáčení zůstává spodní srst i pokožka suchá. Barva je stejnoměrně modrá se stříbrným leskem.

Hlava je žádoucí krátká a klínovitá, se středně dlouhým nosem a modrým čenichem. Oči jsou mandlového tvaru, posazené daleko od sebe, živě zelené barvy. Kůže na velkých a zašpičatělých uších je tenká, málo osrstěná. Ruská modrá kočka má silnou bradu a vystupující polštářky hmatových vousků.

Odkazy

Zdroje informací:

Velká kniha o kočkách, David  Taylor, GEMINI 1992

Wikipedia – http://cs.wikipedia.org/wiki/Ruská_modrá_kočka

Standart plemene podle FIFe – anglicky, německy, francouzsky.

 

Rubriky
Kočka plemena koček skupina III krátkosrsté a somálské

CHA Kartouzská kočka

Původ plemene Kartouzská kočka se datuje již ze středověké Francie, kdy kartouzskou kočku chovali mniši z kláštera La Grande Chartrese, odkud také pochází první  významné chovy. Kočky byly vždy velmi ceněny pro svou kožešinu připomínající luxusní španělskou vlnu.

Modrá krása

Standard plemene je udržován v nezměněné formě již od počátku 20. století, proto je křížení s jinými plemeny nežádoucí. Kartouzská kočka je na první pohled rozeznatelná od modré ruské a britské modré krátkosrsté kočky.  Jedná se o středně velkou až velkou kočku s pevným, statným, svalnatým tělem, širokým hrudníkem a silnými končetinami s velkými tlapkami.

Modrá srst je lesklá a hustá s lehce vlnitou podsadou. Kočky se chovají v různých odstínech modré, přičemž barva je vždy stejná po celé ploše těla.

Hlava je široká s úzkou plochou mezi ušima postavenými vysoko na hlavě mírně vystupující do strany. Čelisti kartouzské kočky jsou široké v základě, zužující se k vrcholu. Nos je rovný a široký. Barva čenichu a polštářků tlapek je modrošedá.

Sytě zbarvené velké oči mohou být od tmavě žluté po tmavě měděnou, bez jakýchkoli známek zelené barvy.

Kartouzská kočka má klidnou povahu

Kartouzská kočka se vyznačuje velmi klidnou, rozvážnou povahou. Miluje svého člověka a ochotně s ním tráví dlouhé chvíle při sledování televizního programu. Věrná psí povaha se také projevuje nadšeným aportováním hraček a následování páníčka po bytě. Kočka toho příliš nenamňouká, ráda si zaleze do tichého koutku a odpočívá. I v dospělém věku má stále hravou povahu a nevyvolává konflikty s ostatními kočkami ani psy.

Rubriky
Kočka plemena koček skupina III krátkosrsté a somálské

BRI Britská krátkosrstá kočka

Britská krátkosrstá kočka byla vyšlechtěna již koncem 19 století z těch nejlepších koček žijících na ulici. Během druhé světové války přišlo bohužel toto krásné plemeno k újmě a chov v důsledku přimíchání jiných plemen upadl. Návrat k původnímu stavu se povedl až v 50 létech, a to díky důsledné výběrové plemenitbě.

Milá společnice

Obdivovatele kočka získává svou velmi milou bezkonfliktní povahou, panenkovským obličejem a hustou plyšovou srstí. Je ideální společnicí a důvěrnou přítelkyní, na své lidi dokáže přenést pohodu a klid.

Britské rysy

Plemeno britská krátkosrstá označováno jako BRI je typické svou kulatou a širokou hlavou, podsaditou a svalnatou postavou, krátkýma, silnýma nohama s velkými tlapkami. Srst je krátká a hustá s bohatou podsadou. Oči mají britky velké a kulaté, žluté až měděné barvy. Podle barevné variety jsou povoleny i zelené a modré oči.

Rozmanité zbarvení srsti

  • Modrá britská krátkosrstá kočka

Barva je vyžadována středně až světle modrá, bez tygrování či mramorování. Oči jsou měděné nebo oranžové.

V některých zemích se občas pro udržení správného typu využije krev modrých perských koček a černých britských koček.

  • Černá britská krátkosrstá kočka

Srst je uhlově černé barvy bez jakýchkoli bílých chlupů. Při slunění černá barva získá hnědavý odstín, který je ovšem nežádoucí. Nazrzlá srst se vyskytuje u koťat, ale zmizí do 6 měsíců věku. Oči má černá britka zlaté, oranžové nebo měděné barvy.
Černé kotě se může vyskytnout i ve vrhu želvovinové kočky.

  • Bílá britská krátkosrstá kočka

Čistě bílá srst je velmi žádaná a ceněna. Nesmí mít jakýkoli šedý nebo žlutý odstín. Barva očí je oranžová nebo modrá, u variety s modrýma očima hrozí dědičná hluchota. Zajímavou varietou je jedno oko modré a druhé oranžové, v tom případě se může hluchota projevit na straně s modrým okem.

Bílé kočky zařazené do chovu jsou vyšetřovány BAER testem na odhalení dědičné hluchoty.

  • Krémová britská krátkosrstá kočka

Krémové zbarvení je u britek velmi atraktivní, vloha pro tygrování se může v srsti projevit při extrémních vedrech nebo chladu. Oči jsou povoleny měděné, oranžové nebo barvy roztaveného zlata, oříšková  barva je na závadu. Ideálním spojením pro narození krémového kotěte je modrokrémová samice s modrým nebo krémovým samcem.

  • Modrokrémová britská krátkosrstá kočka

Standard FIFe vyžaduje, aby modrá a krémová barva byly po celém těle rovnoměrně promíšeny a netvořily ohraničené skvrny. Kresba je nežádoucí. Modrokrémové zbarvení je genetickou výsadou zejména samic. Oči mají opět typickou měděnou, oranžovou nebo sytě zlatou barvu. Čenich je modrý.

Chlupy krémové barvy jsou jemnější a srst během línání potřebuje zvýšenou péči.

  • Mramorovaná britská krátkosrstá kočka

Protože vloha pro mramorování je recesívní (ustupující) a v kombinaci s dominantním (tygrovaným) genem se neprojeví, jsou mramorované kočky vzácnější.

Britská kočka s kresbou se vyskytuje v několika barvách a dvou typech:

klasický typ, mramorovaná kresba (classic tabby) – kresba ve tvaru motýlka na lopatkách, od něho běží tři pruhy po hřbetě, na bocích je spirála, na hrudi pruhy tvořící náhrdelník, na zadku tečkování, nohy a ocas jsou kroužkované, na čele kresba tvoří písmeno M.

obláčkový typ, tygrovaná kresba (mackerel tabby) – bez spirál na bocích, kresba připomíná beránky na obloze, kresba podmíněna přítomnosti dominantní alely T, tzv. mourek.

Velice oblíbená je stříbřitá černě mramorovaná britská krátkosrstá s klasickou kresbou zvaná whiskas. Má zřetelnou, sytou, uhlově černou kresbou na stříbrošedém podkladě. Oči jsou zelené nebo oříškové, čenich červený nebo černý.

Britská krátkosrstá kočka BRI je podle standardu FIFe zařazena do skupiny III – krátkosrsté a somálské

  • Želvovinová britská krátkosrstá kočka

Tortie neboli želvička má stejnoměrně rozdělené skvrny v barvách černé, červené a krémové, případně modré a krémové. Želvovinové zbarvení mají téměř výhradně samice. Variety s bílou mají navíc bílou barvu ve třech různých poměrech:

bicolor – bílá barva pokrývá 1/4 až 1/2 těla
harlekýn – bílá je na více než 1/2 těla
van – bílá kočka se zbarveným ocasem a skvrnami na hlavě

  • Skvrnitá britská krátkosrstá kočka

Atraktivní sytá tečkovaná kresba připomínající zbarvení divokých malých koček. Nejčastější variantou je stříbřitá černě skvrnitá a červená skvrnitá. Standard klade důraz na pravidelné rozmístění skvrn. Na čele se opět vyskytuje charakteristická kresba ve tvaru písmene M.

  • Dvoubarevná britská kočka

Ideálním jedincem dvoubarevné britky je bicolor s bílou max. do poloviny těla a druhá barva zároveň nesmí pokrývat více než 2/3 těla, přičemž zbarvení má být symetrické po obou stranách. Žádoucí je bílá lysina ve tvaru písmene V. Druhá barva je možná – černá, modrá, červená, krémová, čokoládová a lila.

  • Kouřová britská krátkosrstá kočka

Tajemstvím neobyčejné kouřové srsti je jednobarevná (černá, modrá, čokoládová,lila) krycí srst a bílá nebo světle stříbřitá podsada. Oči jsou sytě zlaté, oranžové nebo měděné.

  • Britská krátkosrstá kočka činčila

Kočka má bílou podsadu a pesíky s černými špičkami, při pohybu vzniká efekt třpytivé srsti. Tiping je rovnoměrně rozložen na horní části těla. Jako jediné britky mají oči sytě zelené a černě vroubené.

Odkazy:

Standart plemene podle FIFe – anglicky, německy, francouzsky.

Rubriky
Kočka plemena koček skupina III krátkosrsté a somálské

BEN kočka bengálská

Bengálská kočka je poměrně nové plemeno vyšlechtěné v USA, do České republiky byla přivezena roku 1994. Pro zajímavost 1. vydání Velké knihy o kočkách z roku 1992 uvádí max. 200 jedinců žijících v USA.

Bengálská kočka je naplněný chovatelský cíl

Toto krásné plemeno bylo vyšlechtěno s cílem získání společenské kočky s milou povahou a zároveň zachování divokého vzhledu asijské kočky bengálské.

Spáření samice divoké bengálské kočky s žíhaným domestikovaným kocourem přineslo kýžený výsledek a plemeno bengálská kočka bylo roku 1998 uznáno Mezinárodní organizací FIFe.

Povaha vznešené šelmy

Jedná se o výborného aktivního a temperamentního společníka, který s dalšími kočkami i psy vychází dobře, ovšem divoká krev a pudy šelmy se začnou projevovat ve společnosti hlodavců a ptáků. Pozor tedy na ostatní domácí mazlíčky!

Svalnaté tělo lovce

Po svých divoce žijících předcích zdědila bengálka dlouhé, štíhlé a svalnaté tělo s dominantním dlouhým ocasem. Krátké nohy s velkými kulatými packami jsou zajímavé tím, že zadní pár je mírně kratší a kočka tak působí plíživým dojmem.

Bengálská kočka má nádherné velké kulaté oči zlaté nebo zelené barvy. Ouška na velké hlavě s krátkým nosem, jsou malé až středně velké.

Výrazná divoká kresba

Plemeno označované jako BEN je nepřehlédnutelné díky své husté, hedvábně měkké krátké až středně dlouhé srsti s velmi výraznou kresbou – rovnoměrně rozdělenými nebo do svislých pruhů seřazenými skvrnami.

Bengálská kočka BEN je podle standardu FIFe zařazena do skupiny III – krátkosrsté a somálské

Přípustné barevné varianty v chovu Bengálské kočky:

  • Brown tabby – black marbled/spotted – černě mramorovaná/tečkovaná (rozetová)
  • Seal sepia – sépiová tečkovaná/mramorovaná (rozetová)
  • Snow – sněžná mramorovaná/tečkovaná (rozetová)
  • Seal milk – norčí mramorovaná/tečkovaná (rozetová)

Rozety jsou tmavé skvrny se světlejším středem.

U koťat se díky hrubé dětské srsti skvrnění ztrácí a objevuje se ve 3-4 měsíci věku.

Kočičí leukémie

Jedním z důvodů prvotní snahy o vyšlechtění nového plemene z divokých bengálských koček je fakt, že u nich byla zjištěna nepřítomnost genu kočičí leukémie. Bengálky jsou tedy proti kočičí leukémii imunní a jsou tímto naprosto jedinečné.

Odkazy

Databáze chovatelských stanic Bengálských koček.

Standart plemene podle FIFe – anglicky, německy, francouzsky.