Rubriky
Pes psí příběhy

Lycan – příběh týraného (polo)vlkodava

Lycan_4Příběh, který má šanci chytit za srdce každého milovníka psů, se ke mně dostal od spolužačky na VFU ze Slovenska. Osudy týraných psů bývají smutné a často končí utracením. Na jednoho chlupáče, který si toho zažil víc než dost, se ale nakonec usmálo štěstí v podobě nové, milující rodiny.

Lycan (od slova lykantropie) se do rodiny Balušíkových dostal před třemi lety. Na popud nejstarší dcery Terezy si jej rodina adoptovala z útulku Revúca (http://www.utulokrevuca.wbl.sk/) jako ročního pejska. Kříženec, s největší pravděpodobností vlkodava a teriéra, měl za sebou v té době pohnutý osud. Zaměstnanci útulku jej našli v lese, přivázaného drátem ke stromu, se hřbetem pořezaným nožem. Do ošklivých hlubokých ran už stačily naklást vajíčka mouchy a jejich larvy parazitovaly v tkáni. Zejména z tohoto důvodu doporučil veterinární lékař utracení pejska – použití antiparazitárních přípravků by bylo u malého štěněte riskantní a spíš by jen prodlužovalo jeho utrpení. Lycan si ale už stačil získat srdce svým zachránců, kteří se rozhodli na sebe riziko vzít a pejska přese vše léčit. A ten se navzdory nepříznivé prognóze uzdravil.

Záchranou štěněte před bolestivou smrtí však práce zaměstnanců útulku neskončila. Nyní vyvstala otázka: kam s problémovým psem? Dvě plánované adopce skončily neúspěšně a Lycan zůstal na starosti dočasné paničce. Ta jej naštěstí nenechala zahálet a s aktivním chlupáčem cvičila agility a vodila jej na dogtreky. Právě psí dálkové závody pomohly Lycanovi najít si svou současnou „smečku“ – na jednom z nich se potkal s jezevčíkem Aronem a jeho paničkou Terezou, která si jej okamžitězamilovala. A když svým nadšením nakazila zbytek rodiny, včetně mladší sestry, o adopci bylo rozhodnuto.

Každému je ale pochopitelně jasné, že adopce týraného psa z útulku není sázka na jistotu. Lycan měl v té době rok a také, jak Terka s Táňou brzy zjistily, velmi vyvinutý lovecký instinkt spolu s nesnášenlivostí vůči ostatním psům. Jak probíhala jeho resocializace dokáže nejlépe popsat současná Lycankova panička, Táňa Balušíková:

Načrtnem Vám to, čo si z našej časovej osi vzájomného súzvuku duší pamätám:

  • nadšenie, Lycanka púšťam absolútne navoľno (nie, pri prechode cez cestu je na vodítku)
  • zisťujem, že rád napáda psy, najčastejšie mužského pohlavia a preferuje tých zo zlatistou farbou srsti
  • mám depresie a hnevám sa
  • prestávam sa hnevať, kupujem stopovačku (dôležitá poznámka: okrúhlu a tenkú)
  • zisťujem, že Lycan napáda všetko živé; rozbehne sa za človekom so psom v diaľave a omotá mi nohy stopovačkou, následne mi tam vypáli budúce jazvy; kupujem ploskú stopovačku
  • čítam knihy Rudolfa Desenského, neskôr preferujem Martinu Klimešovú (och, zabudla som, chvíľku sme s Lycim flirtovali aj s agility a dogdancingom, ale nebaví ma to, hoci sa mi to páči)
  • kupujem si halti ohlávku! (milujem haltinu, odporúčam, oplatí sa vydržať tie tri dni, keď pes myksľuje hlavou a váľa sa všade možne, aby si ju dal z hlavy preč)
  • navštívime Vlčicu (psia terapeutka, múdra a pokojná), cítim obdiv a nádej do budúcnosti
  • vypracujem si svoju techniku odmeňovania a trestu – odmena môže byť piškótka, či pohladenie, milé slovo, alebo mu „fúknem do ksichtu“ a bláznime sa, „trestám“ time outom,…
  • postupne si uvedomujem ako nadobúdam duševný kľud
  • badám úspech
  • objednávam si vodítko z horolezeckého lana a hľadám jednoduchý obojok z tvrdej kože
  • odchádzam sa prejsť, je krásny východ slnka 🙂

Díky pravidelnému cvičení se Lycanovo chování srovnalo na únosnou míru – Táňa najednou zjistila, že si klidně hraje se psy, na které dřív útočil. Pustit jej na volno už není nepřekonatelný problém, i když v lese si na to stále nikdo netroufá – lovecký pud je moc silný. Ale díky trpělivosti a vytrvalosti získala celá rodina Balušíkových výjimečného kamaráda. Jak dodává Táňa:

Ľúbim Lycanka, škrabkám ho, hladkám, dýcham vôňu jeho srsti, opravujem chybné návyky a učím nové. Milujem jeho pohľad a pocit, keď ležím, on príde, ľahne si vedľa a položí svoju hlavu na moju nohu.

Ďakujem za neho, lebo je môj dar.

P. S.: Nevzdávajte sa navždy. Nič nesiľte, kľudne si chvíľu zúfajte, ale znovu naberte silu a pestujte si duševný pokoj. Váš pes (mačka, fretka, kôň, blcha,…) Vás má čo naučiť.

Studentka Veterinární a farmaceutické fakulty Brno.

Autor: Barbora Bártová

Studentka Veterinární a farmaceutické fakulty Brno.