Close

DA Dalmatin

Kdo by neznal toto plemeno proslulé svým originálním tečkovaným zbarvením? Na bílém podkladu mají tito psi buď černé nebo hnědé kulaté skvrny, stejnou barvu jako skvrny má pak i nosní houba.

Místo jeho původního výskytu je ale neznámé a koluje o něm řada domněnek. Skvrnití psi jsou zobrazováni už ve starověkém Egyptě. Najdeme je i na různých malbách a popisech v řadě evropských zemí – Holandsko, Francie, Itálie, Chorvatsko, rozhodnout ale, na kterých je pravý předchůdce dnešního dalmatina, je však nemožné.

Díky svému pojmenování – dalmatin – bývá spojován s balkánskou Dalmácií, byl však nazývám i bengálský brakýř („le braque de bengale“), což ukazuje na Indii. Nejčastěji se lidé přiklání k tomu názoru, že jde o honiče s jedinečným genem pro tečkované zbarvení, který pochází z oblasti Středomoří, odkud se díky námořníkům rozšířil po celé Evropě. Využíván v dopravě byl především v Anglii, proto bývá řazen mezi anglická plemena. K nám byl poprvé dovezen roku 1970.

Jak bylo již zmíněno výše, byl asi původně využíván k lovu jako honič. Později působil jako hlídač vozů na cestách, protože dokázal vytrvale běžet vedle vozu. Díky svému atraktivnímu vzhledu byl později velmi oblíben šlechtou a stal se symbolem jejich společenského postavení, když doprovázel jejich kočáry při významných příležitostech.

V 19.století se z nich stali pomocníci hasičů, kteří doprovázeli hasičský vůz tažený koňmi. Jejich úloha spočívala v tom, že uvolňovali koním cestu a také odháněli jiné psy, kteří by se chtěli ke koním přiblížit. Mimo jiné i signalizovali svým vyběhnutím před hasičskou zbrojnici to, že bude vyjíždět hasičský vůz ven. Se zavedením automobilů jejich úloha skončila, ale v mnoha městech zůstal dalmatin maskotem hasičských sborů.

V současnosti je dalmatin využíván jako pes společenský či jako vodicí pes pro nevidomé. Vyniká svou inteligencí a přátelskou povahou, vyžaduje ale hodně pohybu, což je vzhledem k jeho minulosti pochopitelné.

Podle FCI je řazen do Skupiny 6 – Honiči, barváři a příbuzná plemena, Sekce 3 – Příbuzná plemena.

Důležité proporce jsou poměr délky těla ku výšce v kohoutku, která by měla být 10:9, a dále poměr délky lebky ku délce čenichu, který má být 1:1.

Ideální kohoutková výška u psa se uvádí v rozmezí 55 až 61cm, u feny pak v rozmezí 50 až 58cm. Hmotnost psa se pohybuje kolem 27-32kg, hmotnost feny mezi 24 až 29kg. Nicméně důraz je kladen především na celkovou vyváženost vzhledu, odchylka od udávaného rozmezí výšky (o jeden až dva cm) či váhy pak nevadí (psi se správnou velikostí váží často o pár kilo víc, než je udávané rozmezí).

Standard plemene podle Českomoravské kynologické unie k 30.5.2011

Nadšený chovatel a biolog.