Rubriky
Pes plemena psů VI. – honiči a barváři

DA Dalmatin

Kdo by neznal toto plemeno proslulé svým originálním tečkovaným zbarvením? Na bílém podkladu mají tito psi buď černé nebo hnědé kulaté skvrny, stejnou barvu jako skvrny má pak i nosní houba.

Místo jeho původního výskytu je ale neznámé a koluje o něm řada domněnek. Skvrnití psi jsou zobrazováni už ve starověkém Egyptě. Najdeme je i na různých malbách a popisech v řadě evropských zemí – Holandsko, Francie, Itálie, Chorvatsko, rozhodnout ale, na kterých je pravý předchůdce dnešního dalmatina, je však nemožné.

Díky svému pojmenování – dalmatin – bývá spojován s balkánskou Dalmácií, byl však nazývám i bengálský brakýř („le braque de bengale“), což ukazuje na Indii. Nejčastěji se lidé přiklání k tomu názoru, že jde o honiče s jedinečným genem pro tečkované zbarvení, který pochází z oblasti Středomoří, odkud se díky námořníkům rozšířil po celé Evropě. Využíván v dopravě byl především v Anglii, proto bývá řazen mezi anglická plemena. K nám byl poprvé dovezen roku 1970.

Jak bylo již zmíněno výše, byl asi původně využíván k lovu jako honič. Později působil jako hlídač vozů na cestách, protože dokázal vytrvale běžet vedle vozu. Díky svému atraktivnímu vzhledu byl později velmi oblíben šlechtou a stal se symbolem jejich společenského postavení, když doprovázel jejich kočáry při významných příležitostech.

V 19.století se z nich stali pomocníci hasičů, kteří doprovázeli hasičský vůz tažený koňmi. Jejich úloha spočívala v tom, že uvolňovali koním cestu a také odháněli jiné psy, kteří by se chtěli ke koním přiblížit. Mimo jiné i signalizovali svým vyběhnutím před hasičskou zbrojnici to, že bude vyjíždět hasičský vůz ven. Se zavedením automobilů jejich úloha skončila, ale v mnoha městech zůstal dalmatin maskotem hasičských sborů.

V současnosti je dalmatin využíván jako pes společenský či jako vodicí pes pro nevidomé. Vyniká svou inteligencí a přátelskou povahou, vyžaduje ale hodně pohybu, což je vzhledem k jeho minulosti pochopitelné.

Podle FCI je řazen do Skupiny 6 – Honiči, barváři a příbuzná plemena, Sekce 3 – Příbuzná plemena.

Důležité proporce jsou poměr délky těla ku výšce v kohoutku, která by měla být 10:9, a dále poměr délky lebky ku délce čenichu, který má být 1:1.

Ideální kohoutková výška u psa se uvádí v rozmezí 55 až 61cm, u feny pak v rozmezí 50 až 58cm. Hmotnost psa se pohybuje kolem 27-32kg, hmotnost feny mezi 24 až 29kg. Nicméně důraz je kladen především na celkovou vyváženost vzhledu, odchylka od udávaného rozmezí výšky (o jeden až dva cm) či váhy pak nevadí (psi se správnou velikostí váží často o pár kilo víc, než je udávané rozmezí).

Standard plemene podle Českomoravské kynologické unie k 30.5.2011

Rubriky
strašilka Terarijní

Strašilky – obdivuhodná hra na schovávanou, část 3.

Rozmnožování

Až nám strašilky dospějí, začnou klást vajíčka. Některé druhy je lepí na větvičky nebo zasunují do hlíny. Velká část je však pouze nechává spadnout na zem nebo je odhazuje. U těchto druhů najdeme pak vajíčka mezi trusem. Zde nás překvapí další maskování – vajíčka totiž vypadají jako semínka rostlin. Budeme-li chtít odchovat další strašilky, je nutné tato vajíčka sbírat a dát je líhnout do jakéhosi inkubátoru – postačí plastová krabička s víkem, do kterého provrtáme několik otvorů, na dno nasypeme písek nebo položíme vatu. Podklad je třeba navlhčit. Naskládáme pak vajíčka na povrch vaty či vrstvy písku a pravidelně rosíme. Po určité době, záleží na druhu, nás pak potěší mezi vajíčky nález malé strašilky.

Zajímavé chování

Pozorování fascinujícího vývoje i chování těchto zvířátek vás rozhodně nebude nudit. Strašilky nejsou sice kdoví jací rychlíci, musí se přece tvářit jako list či větvička, ale zkuste si je v té záplavě listí najít. Když o ně zavadíte nebo na ně fouknete, začnou se strašilky rytmicky pohupovat ve snaze napodobit pohyb listu ve větru.

Zvláštností je i způsob rozmnožování zvaný partenogeneze. Když v okolí není sameček, začnou se líhnout mláďata z neoplozených vajíček. Takto se vylíhnou pouze samičky a cyklus tak může pokračovat.

Druhy vhodné pro začínající chovatele

K dostupným druhům vhodným pro začátečníky patří například pakobylka indická Carausius morosus či vzhledově podobná pakobylka rohatá Medauroidea extradentata. Vhodná je i okřídlená a letu schopná strašilka Sipyloidea sipylus. Z mohutnějších druhů je zajímavá a velmi oblíbená strašilka australská Extatosoma tiaratum. Lupenitky nejsou pro začátečníky moc vhodné. Pokud se vám líbí, získejte nejprve zkušenosti s jednoduššími druhy, abyste si ušetřili zklamání z předčasného úhynu.
Co se týče názvů strašilek, mají pouze latinská jména, česká označení jsou jen neoficiální a setkáte se s nimi např. v obchodech.

Rubriky
Ryby

Jednoduché akvárium

Kdo zatoužil po uklidňujícím kousku vodního světa, rozhodně se nemusí bát složitostí či vysokých nákladů. V dnešní době lze mít malé akvárko i s jednou rybičkou. Záleží na vás, zda se rozhodnete pro větší akvárium s malou skupinkou ryb nebo si vyberete jednu velkou rybičku s dekorativním vzhledem.

Pokud budete chtít mít více rybiček, je dobré zvolit k tomu i přiměřeně velkou nádrž. Co se týče ceny akvárií – v případě, že budete chtít nádrž menších rozměrů, můžete použít i levnější variantu, a to plastové nádrže s mřížovým víkem, které se hojně využívají i jako přenosky či jednoduchá terária.

Základní vybavení

Některé druhy ryb jsou náročné na množství kyslíku ve vodě, nebude tedy na škodu, když si pořídíme i malý filtr. Doporučuji jej před umístěním do akvária pořádně propláchnout a nechat nějaký čas v provozu třeba v kyblíku s vodou. Předejdete tak úhynu ryb. Akvárium je dále vhodné mít na dobře osvětleném místě nebo rybičkám svítit.

K výzdobě akvária postačí několik kamínků nebo skleněných oblázků. Z vodních rostlin nám dobře poslouží plovoucí druhy jako je třeba trhutka – kromě ozdoby slouží totiž i jako úkryt pro malé rybky a mláďata. Celkový dojem můžete ještě vylepšit barevným pozadím, kterých je v každé akvaristice velký výběr.

Druhy pro začátečníky

Druhů rybek vhodných pro začátečníky je celé řada. Většinou jsou to dobře známé druhy i pro laika. K nejoblíbenějším patří jistě živorodka duhová, zvaná též gupka či paví očko. Tento druh oplývá krásně zbarveným ocasem, který může mít hned několik různých tvarů. Chovatelé vyšlechtili velké množství variet, vybere si tak jistě každý.

Beta bojovnice

Další možností, jak mít doma kousek vodního světa, je pořídit si rybku jménem beta bojovnice (Betta splendens), přesněji samečka tohoto druhu. Jedná se o druh, který vyniká krásnými a velkými ploutvemi a paletou zářivých barev. Samečci se mezi sebou nesnesou, ne nadarmo má rybka přídomek bojovnice, proto je možné chovat pouze jednoho. Pokud nemůžete mít z nějakého důvodu větší akvárium s více rybkami, může vám dělat radost právě sameček bety.

V obchodech se dá pro tento účel zakoupit malé krychlové akvárko i s dekorativním podstavcem. V setu je dále krmivo pro bety a speciální přípravek na úpravu vody. Na vás pak zbývá už jen výběr konkrétního rybího obyvatele. Doma vše zkompletujete a můžete se těšit se svou rybičkou prakticky kdekoliv.

Vzdělávejte se

Pro podrobnější informace o chovu rybiček a provozu akvária doporučuji sáhnout po některé publikaci o akvaristice. U chovu rybiček platí stejně jako u chovu čehokoli jiného, že je rozhodně lepší mít informací více než méně. Oceníte to pak nejen vy, ale i vaši chovanci a odmění se vám za to dobrým zdravím a dlouhým životem.

Rubriky
Křeček

Máme doma křečka, část 2.

křeček-klecV první části jsme se zaobírali úvahami před koupí křečka. Dnes se podíváme blíže na přípravy, které je nutné zvládnout dřív, než si vybraného mazlíčka přineseme domů.

Výběr ubikace

Velmi důležitou položkou je vhodná ubikace. Předpokládám, že jste zodpovědní budoucí chovatelé, a tak si nastudujete potřebné informace o nárocích vybraného zvířete. Tak se dozvíte, jak velký prostor je pro daný druh vyhovující. Počítejte však také s dalším vybavením, které do výběhu přijde, např. domeček nebo běhací kolotoč a volte raději větší nádrž. Na výběr máte z klecí, plastových boxů a skleněných chovných nádrží. Každá varianta má své plus i mínus. Já osobně preferuji velké plastové boxy a menší skleněné nádrže.

Klec či box

Klec má výborné odvětrávání, ale to je z mého pohledu asi jediná výhoda. Naopak nevýhodou je to, že podestýlka propadává neustále přes mříže ven. Mnoho hlodavců si také rádo krátí chvíli vytrvalým hlodáním mříží (otřesný koncert a barva z mříží není pro křečky taky moc zdravá) a dále chovanci nejsou chráněni před průvanem. U klecí s většími rozestupy mříží je i riziko, že jimi propadnou mláďata ven.

Pokud se přesto rozhodnete pro klec, dbejte prosím na to, aby měla kovovou spodní odnímatelnou část – dno. Pozor, ne kovové s mřížkou na dně! Klec s drátěným dnem je týrání. Většina klecí má na spodní části odepínací plastovou nádobu, ta ale stěží odolá ostrým zubům hlodavých chovanců. Pozřené kousky plastu mohou navíc způsobit uhynutí křečka.
Proti vypadávání podestýlky ven z klece může částečně pomoci kus kartónové krabice, ze které vytvoříme ohrádku. Používejte ale pouze nebarvený karton zbavený izolepy a lepidla.

Plastové boxy

V prodejnách se často setkáváme s plastovými přenoskami a boxy. Jsou lehké a levnější než skleněné, nevýhodou je ale jejich plastové víko. Plastová mřížka na víku je snadno zdolatelná překážka pro činorodé křečky. Hodí se tak pouze na krátkodobé přenášení či odložení křečka, např. při výměně podestýlky. Pokud jste ale zdatný kutil, dá se tento nedostatek odstranit vyrobením odolnějšího víka. Buď ohnutím perforovaného plechu do požadovaného tvaru nebo výrobou dřevěného rámu, na který se napne dostatečně husté a silné kovové .pletivo.

TIP pro vás

Jako levná varianta pro chovnou nádrž se hodí i velké boxy na potraviny, opět je však třeba je doplnit o rám s pletivem. Většinou však plast není zcela čirý, a tak to trochu kazí dojem při pozorování i v interiéru. Pokud vám ale tento detail nevadí, lze takto s úspěchem získat chovnou nádrž za pár korun.

Skleněné nádrže

U skleněných nádrží máte dvě možnosti – buď si upravíte akvárium dodáním vhodného víka nebo použijete terárium. U akvária je vhodné zvolit si ne moc vysokou nádrž, aby se u dna nedržela vlhkost kvůli špatnému odvětrávání. U terárií tento problém řešit nemusíte, nádrže bývají vyrobeny už s vhodným umístěním větracích mřížek. U větších křečků je dobré mít i možnost zajistit otvírání dvířek či posun skel, aby vám zvíře neuteklo. Hezky upravené akvárium či terárium je přímo ozdobou bytu, žel cena těchto chovných zařízení není právě nejnižší. Další nevýhodou je vyšší hmotnost nádrží a též křehkost skla. To nám může dost ztížit manipulaci s nádrží při čištění.

Ať už se nakonec rozhodnete pro jakoukoli chovnou nádrž, nezapomínejte na to, že se v ní má především zvíře dobře cítit, dbejte proto na funkčnost, estetika je až na posledním místě. V příštím článku se zaměříme na vybavení ubikací a na tipy pro výběr zdravého jedince.

Rubriky
strašilka Terarijní

Strašilky – obdivuhodná hra na schovávanou, část 2.

Vývoj strašilky

Insektárium musí splňovat nároky na prostor daného druhu. Výška musí být ideálně trojnásobek délky těla dospělé strašilky. Důvod je prostý. Strašilky jsou hmyz s proměnou nedokonalou, jejich vývoj tedy probíhá tak, že z vajíčka se vylíhne miniatura dospělce a ta postupně roste. Když už se do své „kůže“ nevejde, dojde k svlečení a růst může pokračovat. Toto svlékání probíhá tak, že se strašilka zavěsí na větev či pletivo a postupně se ze starého obalu vysouká ven otvorem, který vznikne za krkem. Celé tělíčko je pak měkké a strašilka musí zůstat nějakou dobu zavěšena na svlečce, než se tělo roztáhne do potřebné velikosti a povrch ztvrdne. Pokud by měla málo místa a nemohla by se řádně vyvěsit, došlo by k různým deformacím končetin i těla a strašilka by mohla uhynout. Pokud tedy nechcete mít v chovu mrzáčky, je třeba dbát na správné rozměry a prostor uvnitř insektária.

Čím krmit

Dovnitř insektária pak umístíme nádobu s vodou, ve které budou umístěny větvičky živných rostlin. U nejběžnějších druhů se jedná o rostliny z čeledi růžovitých – růže šípková, ostružiník, maliník a další. Některé druhy přijímají i břečťan. Konkrétní nároky je pochopitelně třeba si zjistit pro každý druh zvlášť. Aby se strašilky v této nádobě neutopily, musíme mezery mezi větvičkami utěsnit, třeba zmačkaným papírem nebo lze u sklenic s víčkem toto víčko proděravět a větvičky prostrčit vzniklými otvory.

Strašilky se pak živí okusováním listů těchto rostlin. Vodu přijímají v podobě kapek. Proto je třeba strašilky denně rosit rozprašovačem. Pro snadnější údržbu je dobré na dno insektária položit noviny, které pak lehce vyměníme za nové.